Asi se shodneme na tom, že iPhony se pro nás staly takřka nedílnou součástí každého dne. Máme v nich desítky aplikací, a pro spoustu lidí se iPhone může stát klidně i dočasným profesionálním nástrojem. Svou kancelář si tak nosíme v kapse a v případě potřeby můžeme usednout na nejbližší lavičku či do nejbližší kavárny a můžeme začít úřadovat. No jo, kde se ale tady nějaká ta kavárna nachází? Bereme tedy do ruky opět iPhone, otevíráme nativní Mapy a ejhle, rázem vidíme, že jich v blízkém okolí máme hned několik. Ale nebojte, o kávě tento článek nebude. Tímhle pověstným oslím můstkem se totiž dostávám k navigacím, které jsou tím, oč tu běží. A zároveň zůstanu u svého tradičního zaměření článků v iPure, kterým je pohled na práci s Apple produkty z hlediska uživatele se zrakovým handicapem.
Něco málo o navigacích
Jsem si jist, že iPhone coby navigátora použil již každý z vás, a každý z vás tak má svoje zkušenosti. Zatímco někteří si plně vystačí s nativními Mapami od Applu, jiní se na cestách svěřují výhradně do péče map od Googlu. Nesmím však zapomenout ani na odvážlivce, kteří se při jízdě autem nechají navigovat mapami od Seznamu. S Mapami.cz mám coby s navigací pro jízdu autem velmi špatné zkušenosti a na častokrát dost protichůdných navigačních pokynech se nezměnilo nic ani po řadě aktualizací. Z jakého důvodu mi během navigace Mapy.cz nezřídka doporučují na silnici se středovými svodidly, abych se otočil zpět anebo abych ve městě odbočil do ulice, kde je zákaz vjezdu, to opravdu netuším. A věřte, že chybně nastavenou navigací to rozhodně nebylo.
A aby byl výčet těch nejfrekventovanějších navigačních aplikací kompletní, tak nesmím zapomenout ani na populární Waze. Za sebe mám právě s touto aplikací ty nejlepší zkušenosti. Jediné, co bych Waze vytknul, je uživatelské prostředí. Ovládat tuto appku prostřednictvím VoiceOveru je občas docela zážitek. A proč zde tyhle aplikace zmiňuji? Jsou to totiž právě navigace, které mohou být nedocenitelnými pomocníky taky lidem se zrakovým handicapem.
Sluchátka nasadit a vyrážíme
O svých zkušenostech s různými mapami coby navigacemi třeba i pro nevidomé jsem se v minulosti na stránkách iPure již rozepisoval. Zde nutno říci, že Mapy.cz se mi v roli pěšího navigátora osvědčily mnohem lépe než v případě navigace pro jízdu autem. Každá z výše uvedených navigací však má svá pro a proti. V případě Map od Applu jsem například s povděkem kvitoval, když začaly oznamovat názvy ulic. Člověk tak rázem dostal mnohem konkrétnější představu o svém okolí. A jak takové navigování vypadá v praxi? No jednoduše si nasadím sluchátka, zadám cíl pěší trasy, a pak už jen poslouchám, kdy mám kde zahnout na jakou ulici.
Kromě těchto standardních navigací však existují i aplikace, které jsou svým zaměřením určeny právě pro uživatele se zrakovým handicapem a nabízí celou řadu užitečných doplňků. Jedná se o placenou aplikaci BlindSquare a Lazarillo. K této dvojici však postupem času přibyla aplikace další, a právě o té bude v následujících řádcích řeč.
Třetí do party
Jak fungují standardní navigace, to víme. Zadáme cíl naší trasy, a pak se řídíme radami, které nám ta či ona navigace předkládá. V čem je tedy ten benefit v případě zmíněných aplikací BlindSquare a Lazarillo? V těchto aplikacích si uživatel může nastavit, na jaké objekty či body zájmu chce býti během cesty upozorňován. Do těchto bodů zájmu spadají například různé úřady, školy, zastávky MHD, restaurace, obchody apod. Jde-li pak nevidomý uživatel po ulici a má aktivovány všechny varianty nabízených bodů zájmu, tak se nestačí divit, kolik restaurací, hospůdek a různých kránků se kolem něj na dané trase nachází. Rázem tak získává mnohem reálnější představu a ví, co dosud nevěděl. Tyto aplikace mají navíc užitečnou vychytávku v podobě oznamování směru na základě ciferníku. Oznamuje-li mu například aplikace, že nejbližší restaurace je od něj 50 metrů na severozápad, pak ne každý se hned zorientuje. Oznámí-li mu však aplikace, že ta restaurace je od něj 50 metrů na deseti hodinách, pak už rázem ví, na čem je, a kde se v horkých letních dnech cestou domů může zastavit na malé pěnivé občerstvení. Tyto aplikace však kromě oněch bodů zájmu oznamují také příčné cesty a křižovatky. Taktéž užitečná funkce, jelikož nevidomý člověk je tak s dostatečným předstihem informován o blížícím se přechodu a minimalizuje tak riziko, že nečekán a nezván vstoupí do vozovky přímo pod kola blížícího se vozidla. Stále se však bavíme o aplikacích BlindSquare a Lazarillo a vy si nejspíš kladete otázku, kdo je tím třetím do party? Třetím do party je aplikace VoiceVista. Z naprosté většiny je její princip stejný jako u jejich dvou kolegyň, nějaké novinky se zde však přecijen najdou.
Realita je ještě reálnější
Jednou ze společných funkcí, které zmíněné trio nabízí, je popis aktuálního okolí. Jednoduše poklepete na příslušné tlačítko a aplikace vám začne oznamovat veškeré objekty, které se kolem vás nachází. Vše je samozřejmě doplněno informací o patřičném směru, takže člověk tak má o daném místě zcela reálný přehled. VoiceVista však přichází s docela zásadní novinkou. Má-li uživatel nasazena sluchátka s podporou prostorového zvuku, tak přesně takto prostorově mu je popis okolí sdělován. Mírně zprava tak uslyší, že 20 metrů na jedné hodině je třeba kavárna, následně pak zprava uslyší, že na třech hodinách je supermarket a zleva je mu následně ve sluchátkách oznámeno, že na deseti hodinách je základní škola. A stejným způsobem jsou mu zvolené body zájmu oznamovány i během chůze. Ač se to na první poslech nemusí zdát, tak tato změna přináší především nevidomým uživatelům mnohem větší uživatelský komfort.
Maják na dohled
VoiceVista nabízí kromě standardní navigace s prostorovým popisem během cesty taky variantu majáku. V praxi to znamená, že v aplikaci VoiceVista si vyhledáte cílový bod a následně poklepete na tlačítko, jímž se aktivuje sledování cílového bodu. Následně budete vyzváni, abyste zadali, v jaké vzdálenosti se má cílové místo aktivovat jako maják. Nastavíte si například 200 metrů, a jakmile tak potvrdíte, aplikace se uspí. Následně vyrazíte na cestu a v okamžiku, kdy se dostanete do perimetru 200 metrů od vámi zvoleného cíle, VoiceVista se aktivuje a oznámí, v jaké vzdálenosti a v jakém směru se cíl nachází. Hlášení se periodicky opakuje, takže vy tak máte neustálý přehled, kolik metrů ještě zbývá a zda jste třeba nesešli z cesty. V okamžiku, kdy dosáhnete cíle, VoiceVista vám to oznámí a vy si tak můžete s úlevou sundat sluchátka a radovat se, že jste bez újmy dorazili tam, kam jste dorazit měli.
Důvěřuj, ale prověřuj
Faktem je, že VoiceVista je co do bodů zájmů docela sdílná. To však neznamená, že by jí lidé se zrakovým handicapem měli bezmezně věřit a spoléhat se na vše, co řekne. VoiceVista totiž oznamuje dokonce přechody pro chodce. Netuším, jaké zkušenosti s touto funkcí mají jiní zrakově postižení uživatelé, já však tato užitečná hlášení ignoruji a než VoiceVistu v případě přechodu poslechnu, raději si to ověřím u právě procházejícího kolemjdoucího. Důvod je totiž ten, že minimálně v mém případě jsou hlášení o přechodech pro chodce zcela mylná. Dnes a denně chodím po trase, kde jsou přechody označeny reliéfní dlažbou, takže jistojistě vím, kdy a kterým směrem mám cestu přejít. A dnes a denně mi VoiceVista v okamžiku, kdy se nacházím na přechodu a čekám na zelenou, oznámí, že přechod je 15 metrů na třech hodinách. Poslechnout VoiceVistu, tak se dnes a denně na druhou stranu silnice nejprve prodírám přes čerstvě okopaný záhonek s okrasnými květinami a následně se ocitám na frekventované silnici a beru to přes plnou dělící čáru. Určité informace stran VoiceVisty je tak třeba brát s rezervou.
Co říci závěrem
Trio zmíněných aplikací, které jsou dostupné na App Store a svým zaměřením jsou určeny především pro uživatele se zrakovým handicapem, bezesporu své opodstatnění má. Lidé se zrakovým handicapem díky doplňkovým funkcím získávají mnohem reálnější představu o konkrétních místech, což je jen a pouze ku prospěchu věci. Je však třeba mít na paměti, že ač jsou to aplikace povedené, stále jsou to pouze aplikace a bezmezná víra v ně by se občas nemusela vyplatit. Každopádně se ale jedná o aplikace, které určitým způsobem částečně bortí ty pomyslné bariéry a lidé se zrakovým handicapem tak jsou opět o krůček samostatnější a nezávislejší. A jsem si jist, že těmito aplikacemi vývoj v tomto směru rozhodně nekončí.